Mikuláši, Mikuláši,
neber sebou čerty radši,
vezmi sebou anděly,
ti nám něco nadělí. Čert nosí pytel a metlu,
myslí si že se ho leknu.
Dělá na mě bububu
a já se ho bát nebudu.

Rokle...

Podzim listí shazuje,
zelenou v pestré promění,
severní vítr zaduje,
a celé nebe potemní.

Noc ze dne si ukrojí,
plch spí již spánkem vydatným,
laň v noci se napojí,
a jelen troubí výzvu sokům svým.

Někteří ptáčci odletí,
a jiní v kraji zůstanou,
jen párkrát mávnou perutí,
tvé chmury s větrem odvanou.

To podzim čarovný

Po tváři zvolna slza stéká,
ty za to můžeš, podzime,
že je tak těžké pro člověka,
když doba léta pomine.

Na podzim vždycky těžko je mi
a v duši cítím zase chlad.
Cítím se opuštěná všemi,
jak uplakaný listopad.

Po tváři zvolna slza stéká,
prý říká se tomu deprese.
A je tak těžká pro člověka,
že ji jen stěží unese.

Kamínek..

Chvíli slunce zemi hřeje,
chvíli na ni padá sníh.
To si s námi podzim hraje,
z výšin slyším lítý smích...

Co si mám vzít na sebe,
kožich nebo sukni?
Počasí se zbláznilo,
teď zas déšť za okny smutní...

Snad se podzim vzpamatuje
a konečně si rozmyslí,
proč mi takhle ničí zdraví
a nutí skládat nesmysly...

Pomalu kráčím

po hřbitově

k hrobu mých nejdražších

srdci mému nejbližších.

V duši bolest velkou mám,

slovy vyjádřit se ani nedá

i po letech ve vás hlodá.

Na každém hrobě svíce hoří,

nesčetné

Podzim je tady. Co na něj říkáte?

Podzim. Stromy se svlékají z listí, milenci se k sobě na lavičkách tisknou víc než v horkém létě, ptactvo a savstvo chystá zásoby na zimu, děti opět radostně zasedly do školních škamen, ulice omývá vlahý déšť od prachu, špíny

Malou bílou vločku

chytla jsem do dlaní,

za malou chviličku,

spadla další vedle ní...

• A
  [ Pokračování článku ]