Malou bílou vločku
chytla jsem do dlaní,
za malou chviličku,
spadla další vedle ní...
po celé široké obloze,
vločkami na lidi sáhly
zprvu jen tak stroze...
... než se naplno rozchumelilo.
Vítr fouká, cuchá mi vlasy,
trochu brzy, pro mě nečekaně,
to už jsou tady zimní časy?
Stále sněží, vytáhneme sáně...
A možná přijde i na sněhuláka
a co podzim, zima si dala na čas?
Ven mě to tedy vůbec neláká,
už teď mi moc chybí Slunka jas...
... jóó jaro je daleko, léto ještě dál
Stín podzimní na mě dýchá,
po celém kraji se proslýchá,
že se Slunce s námi rychle loučí,
jeho vláda pro tento rok už končí...
Příroda paletou barevnou
stane se na chvíli malebnou,
než ochladí se počasí a vítr
donutí nás lidi, vzít si už svetřík či plášt...
I ptačí hlas se za čas ztratí,
noc prodloužením den zkrátí,
všechno čekat bude na vločky,
než se nadějeme, zavoní vánočky...