Misteckonadlani | Čert mikuláš...

Mikuláši, Mikuláši,
neber sebou čerty radši,
vezmi sebou anděly,
ti nám něco nadělí. Čert nosí pytel a metlu,
myslí si že se ho leknu.
Dělá na mě bububu
a já se ho bát nebudu.

 Čerte, čerte nechoď k nám,
nemysli si, já tě znám.
Čerte, čerte ty mě zlobíš,
vím, že dětem uhlí nosíš.
A kdyby nám anděl něco dal,
ty bys nám to čerte všechno vzal.

Čerti a čertidla
vařili povidla.
A malý čertíček
spálil si prstíček,
když si chtěl osladit
svůj mlsný jazýček.

Mikuláši, mikuláši

proč mě dneska čerti straší?!
Já nezlobim maminku,

jenom někdy chvilinku...
a pak běžím dát jí pusu

a pak tiše bez rámusu

jdu si s tátou hrát

nebo klidně spát...

 Čertici se narodilo tuze krásné mimino.
Když ho čertu ukázala, křikl: hurá, mamino!
Z té radosti dělal věci, že se tomu každý smál,
kulil svoje černé oči, ocas k vidlím přimotal.

Za oknem už padá snížek,
zvedni očka od barevných knížek,
vždyť za chvíli příjde náš,
s bílým vousem Mikuláš!
Je to chlapík jako buk,
a v nůši má gáblík,
třes se pred ním holka, kluk,
kdos zlobil jak ďáblík.
Připravme si pro něj píseň,
ať z nás spadne všechna tíseň,
nenaříkej před ním běda,
Mikuláš je hodný děda!

 Náš, náš Mikuláš
nese dárky hodným dětem,
náš náš Mikuláš
nese dárky nám.
Když Mikuláš naděluje
čertík za ním poskakuje.
Náš náš Mikuláš
nese dárky nám.