Vítej kdo se srdcem na dlani a úsměvem na tváři přicházíš, jakož i ty kdo hledáš a nacházíš.

moira.:
Po něžné lásce toužíme
co tolik krásy skrývá
proč ruka zlá duši poraní
právě když štěstím zpívá......

To jsem si kdysi napsala, když mě bylo tak těžko , jako je teď autorce řádků na které reaguji.Přečetla jsem si je jednou , dvakrát. Je to filozofická ůvaha o smutku , zklamání ,bolesti a beznaději. Četla jsem to s pochopením, které mě dal život a taky s obdivem. S jakou upřímností . otevřeností a odvahou , byly tyto řádky napsané. Sama nevím , jestli bych to dokázala.Je dobré se vymluvit z bolesti , máme-li opravdové přátele...je dobré se vypsat z beznaděje. Já sama , kdykoliv na mě dopadla rána, kterou jsem těžko překonávala, jsem si psala veršíky. Tam jsem se neostýchala svěřit se vším. Věřte mi , že těch řádků mám plný sešit.Taky vím , že slova jakkoliv dobře míněná ,jsou zatraceně málo . Sice víme ,v tom okamžiku , že přátelé jsou s námi , ale oni sami nevědí co říct , aby to mělo platnost.Jen chtějí dát najevo svoji účast.Když se člověk dočká zrady od někoho , koho miloval , má pocit , že celý svět je hnusný.Že nikdy už nebude nic , jak bylo.Možná nebude , ale musíme věřit , že bude trochu jinak , kde najdeme klid. Ne , nechci tvrdit , že se zapomene , to bych byla naivní, naše paměť je škodolibá. Nepamatujeme si kam jsme si něco založili , ale to , že nás někdo oklamal , to tam leží hluboko a občas to vyplave na povrch.A my bychom měli být silnější , než ta bolest.
V porovnání s tím co se stalo, jsou hloupé a zlomyslné řeči , které Ti ubližovali v Místečku , naprostý prd.Vždycky mě udivuje , kde se berou lidi , co si myslí , že mají právo druhé urážet a nedej Bože , že jsou lepší , chytřejší a já nevím co ještě.Jedno chci zdůraznit. Najde-li se hlupák , který Tvoje řádky , cos tady napsala , bude chtít zlehčovat , pak to bude někdo , kdo nestojí ani za bláto Tvých bot.Protože nikdo z nás neví , co mu život přichystá.Já Ti z celého srdce přeju , ať najdeš vnitřní sílu, překonat to zlé.A smekám nad tím , co jsi napsala. Moira.

janus®svetu.cz: Napsat, že vím, jak Ti je, by byla lež. To může pouze ten, kdo tohle prožil. Také se říká, že sdělená bolest, je pak poloviční - to také není možné. Ano, pro první chvíli zoufalství, pomůže sdělit bolest někomu, komu věřím, ale nepomůže to nadlouho. Dokážu si představit bolest nad ztrátou drahého člověka, který nám odejde do nenávratna. Ale tato bolest je jiná, protože vím, že takový je život. Zrada někoho, po mnoha letech seoužití, bolí daleko víc.

Je dobře, že jsi se z toho vypsala - na chvíli to pomůže. Ty se musíš dívat dopředu - je to těžké, ale nic jiného dělat nemůžeš. Pamatuj na to, že máš víc přátel, než těch, kteří na Tebe jsou hnusní.
Přidávám se k Moiře a také před Tebou smekám a přeji Ti, abys brzy našla klid a to zlé, abys překonala.
PS: víme o sobě - a mám Tě moc ráda

---
janus.svetu.cz

misteckonadlani: já můžu jen moc poděkovat že mám opravdu mezi přáteli, vás dvě co jim věřím a moc vás mám ráda..děkuji vám obou..za všechno..moc mi pomáháte..

---
misteckonadlani.pise.cz