moira.:
Po něžné lásce toužíme
co tolik krásy skrývá
proč ruka zlá duši poraní
právě když štěstím zpívá......
To jsem si kdysi napsala, když mě bylo tak těžko , jako je teď autorce řádků na které reaguji.Přečetla jsem si je jednou , dvakrát. Je to filozofická ůvaha o smutku , zklamání ,bolesti a beznaději. Četla jsem to s pochopením, které mě dal život a taky s obdivem. S jakou upřímností . otevřeností a odvahou , byly tyto řádky napsané. Sama nevím , jestli bych to dokázala.Je dobré se vymluvit z bolesti , máme-li opravdové přátele...je dobré se vypsat z beznaděje. Já sama , kdykoliv na mě dopadla rána, kterou jsem těžko překonávala, jsem si psala veršíky. Tam jsem se neostýchala svěřit se vším. Věřte mi , že těch řádků mám plný sešit.Taky vím , že slova jakkoliv dobře míněná ,jsou zatraceně málo . Sice víme ,v tom okamžiku , že přátelé jsou s námi , ale oni sami nevědí co říct , aby to mělo platnost.Jen chtějí dát najevo svoji účast.Když se člověk dočká zrady od někoho , koho miloval , má pocit , že celý svět je hnusný.Že nikdy už nebude nic , jak bylo.Možná nebude , ale musíme věřit , že bude trochu jinak , kde najdeme klid. Ne , nechci tvrdit , že se zapomene , to bych byla naivní, naše paměť je škodolibá. Nepamatujeme si kam jsme si něco založili , ale to , že nás někdo oklamal , to tam leží hluboko a občas to vyplave na povrch.A my bychom měli být silnější , než ta bolest.
V porovnání s tím co se stalo, jsou hloupé a zlomyslné řeči , které Ti ubližovali v Místečku , naprostý prd.Vždycky mě udivuje , kde se berou lidi , co si myslí , že mají právo druhé urážet a nedej Bože , že jsou lepší , chytřejší a já nevím co ještě.Jedno chci zdůraznit. Najde-li se hlupák , který Tvoje řádky , cos tady napsala , bude chtít zlehčovat , pak to bude někdo , kdo nestojí ani za bláto Tvých bot.Protože nikdo z nás neví , co mu život přichystá.Já Ti z celého srdce přeju , ať najdeš vnitřní sílu, překonat to zlé.A smekám nad tím , co jsi napsala. Moira.