Advent znamená v křesťanské liturgii období PŘÍPRAVY
NA PŘÍCHOD JEŽÍŠE KRISTA. Pochází z latinského slova "adventus" -příchod.
Adventní doba začíná čtyři neděle před dnem Narození Páně (Boží hod vánoční, 25. prosince) a končí o půlnoci 24. prosince. Protože jde o pohyblivý svátek, může první adventní neděle připadnout na kterýkoli den mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Poslední adventní svíčku pak poprvé zapalujete mezi 18. až 24. prosincem. Letos začíná advent 29. listopadu.
Adventní doba byla dobou postní, provázelo ji mnoho zákazů a omezení. Nesměly se například konat svatby a tancovačky. Místo toho byla součástí adventu řada svátků, k nimž se vázala spousta obyčejů. 30. listopadu: Svatý Ondřej Svátek jednoho z prvních Kristových učedníků. Ondřej je patronem rybářů a sedláků a v lidové tradici také ochráncem nevěst. Proto se v den jeho svátku "čarovalo o ženicha". Třáslo se stromem, nejčastěji to byl bez: "Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes". Odkud se pes ozval, odtud měl pocházet nastávající dívky třesoucí bezem. O půlnoci před sv. Ondřejem dívky také klepaly na kurník. Když se ozval kohout, dívka se do roka vdala, když slepice, byly vdavky v nedohlednu. Stejně tak bylo možné pohlédnout do studny, kde dívky mohly zahlédnout tvář svého budoucího ženicha.
Jednou z možností nahlédnutí do budoucnosti bylo i lití olova. Některé z těchto zvyků se postupně staly součástí štědrovečerního čarování.
4. prosince: svatá Barbora Den zasvěcený svaté Barboře byl spojen s řadou lidových zvyků. Nejznámější je řezání barborek. Třešňová větvička, která stihla do Štědrého dne rozkvést, předpovídala neprovdané dívce svatbu do roka a do dne. Jiná verze mluví o tom, že dívka má nařezat tolik větviček, kolik chlapců se jí líbí. Každou z nich pak označí jménem. Ženichem bude ten chlapec, jehož větvička rozkvete jako první.
V předvečer Barbořina svátku také chodily po domech skupiny žen a dívek celé v bílém. Zlobivé děti vyplácely metlou, hodným nadělovaly cukroví a ovoce. V některých oblastech při obchůzce předváděly veršovanou legendu o svaté Barboře. 6. prosince: svatý Mikuláš V předvečer svátku tohoto světce obchází domácnosti Mikuláš v doprovodu andělů a čertů a rozdává hodným dětem sladkosti a ovoce, zlobivým uhlí. Svatý Mikuláš (Nicolas) byl podle legendy biskupem v Myře v dnešním Turecku a byl mimo jiné patronem dětí. Zhruba do 10. století byl jediným prosincovým rozdávačem dárků. Ježíšek se objevil až později.
13. prosince: svatá Lucie Večer před svatou Lucií chodily po vesnicích "lucky", bíle oděné postavy s dřevěným nožem, peroutkou či koštětem. Jejich úkolem bylo kontrolovat, mají-li hospodyně řádně uklizeno. Nepořádek prý krutě trestaly. Svatá Lucie tak má na svědomí předvánoční gruntování.
Daleko příjemněji si tuto světici připomínají v severských zemích, třeba ve Švédsku. Lucii představuje dívka s věncem s hořícími svícemi na hlavě. Svátek světel, jak se Lucčinu svátku také říká, symbolizuje konec dlouhých nocí a ozařuje cestu malému Ježíškovi, který se již brzo narodí.
A jak je to s pranostikou Svatá Lucie, noci upije, když Lucčin svátek slavíme 13. prosince a noci se zkracují až po zimním slunovratu? Není to tak, že by se naši předci zmýlili, mohou za to změny v kalendáři. Dokud totiž platil juliánský kalendář, slavila Lucie svůj svátek později, právě v den zimního slunovratu.