Špatný den....

Podle nějakých vědeckých poznatků měl být 12. leden ten nejhorší den v roce. Deprese a podobné lahůdky nás měly zasáhnout mírou největší. Já sama jsem to nějak nepoznala a doufám, že ani moji přátelé ne. Mezi námi, je nutný nějaký určitý den k tomu aby se člověk naštval? Myslím si, že ani ne, stačí kouknout na zprávy, číst noviny a z kastlíku vybrat kupu složenek.
Chci se s vámi podělit o jeden den, je ještě z jara loňského roku. Ale tady není důležité roční období, spíše proč jsem si to zapamatovala.
Taky se vám to stává?? Ráno lezete z postele levou nohou, s vědomím, co je třeba udělat a do čeho se nechce. Před domem šlápnete do pozdravu, který tam zanechal pejsek, jehož milující panička nerada uklízí. Jasně, to by porazilo vola, tak čemu se divit, že ten den začíná pos..ě. Máte pocit, že celý svět se spikl proti vám. Abych to setřásla a trochu si zvedla náladu, zamířila jsem k tržnici. Miluju květinové trhy, pohled na pestrou škálu barev a tvarů mě těší. Nevynechala jsem je nikde. Ať to byly květiny na bulváru Rambla v Barceloně, trh ve Versailles, nebo překrásný, pestrý květinový trh v Amsterdamu. Radost pohledět. S tímto očekáváním jsem zamířila na ten náš v Hradci, i když je skromnější.
A tam jsem ho uviděla, prodával květiny. Měl krásnou, charismatickou tvář, zaujal mě.
U stánku společně s ním stála hezká, štíhlá dívka. Sklonila se k němu a něžně ho políbila. Byla v tom zvláštní jemnost s jakou to udělala. Dívala jsem se a možná, na chvilku i trošku záviděla.
Přišla jsem blíž a pochopila, proč se ta dívka k chlapci sklonila. Seděl na invalidním vozíku. V jeho očích byl nesmírný smutek, když tak láskyplně hleděl na tu dívku.
V tom okamžiku mě blesklo hlavou. Ještě pořád máš dojem, že ti život ubližuje?
Máš důvod být naštvaná?.... Je to jak se to zpívá v jedné písničce: "Každá trampota má svou mez.." Bohužel některé trampoty jsou věčné...

PS: článek napsala MOIRA a je přetažen z původní stránky MÍSTEČKA...