Kterak slavit Vánoce trochu jinak...

Skoro každý teď zajisté slaví Štědrý večer....

Nejinak tomu je i v naší rodině, ovšem, záleží taky hodně na tom jakého je člověk založení a hlavně nátury, a tak oslava svátků dopadla naprosto netradičně.

O čem tu chci povídat? O nikom méně významném než je moje drahá matka.
Už před lety se letmo zmínila, že jediná svatá kniha, která ji ještě chybí, a kterou zatím neprostudovala, je Korán. Takže bůh ví, kterému prorokovi se jí  zželelo, ale dostala dnes pod stromeček Korán.

No a jak to tedy všechno dopadlo....

Za halasného jódlování a řevu (což měl být zřejmě projev radosti) uchopila svatou knihu a uchýlila se do svého neméně svatého koutku v kuchyni (tam jsme přečetly skoro všechny knihy, ty svaté i ty méně svaté).
No a právě v tuto chvíli se mi naskytnul pohled přímo Boží.
Svítíc si na stránky Koránu sedmiramenným svícnem, za laskavého pohledu Madony, která na ni shlíží každý den z výšin kredence, ovívajíc se indiánským lapačem snů, mezi odstavci vykřikovala Óm mani padme húm. No a při nutných přestávkách, v mezičase, kdy si potřebovala odskáknout na WC, nelenila na chodbě zabubnovat šamanské rytmy.

Každé dítě má samozřejmě obrazně ve své matce obsažen celý svět. No, obávám se, že v té mojí ale skutečně a hmatatelně existuje.