Povídka
Starý apoštol Johanes si rád hrával se svojí ochočenou koroptví. Jednou k němu přišel lovec. Udiven přihlížel, jak si tak vážený muž, jakým Johanes byl, hraje. Neměl by snad svůj čas trávit důležitějšími věcmi, než je koroptev? Tak se Johanese zeptal:"Proč marníš svůj čas hrátkami? Proč věnuješ svoji pozornost neužitečnému
zvířeti?"
Johanes zvedl překvapeně zrak. Nechápal, proč by si s koroptví neměl hrát. A tak řekl:"Proč není luk ve tvých rukou napjatý?" Lovec odpověděl:"Ani nemůže být! Luk ztratí svoji sílu, když je neustále napínán. Když už budu chtít vystřelit šíp, bude mu síla chybět. A já tak minu cíl."
Na to řekl apoštol:"Vidíš, tak jako ty pravidelně uvolňuješ svůj luk, tak musíme i my všichni odpočívat a zpomalit. Když bych si neodpočinul například hrátkami s tímto, pro tebe bezvýznamným, zvířetem, pak bych neměl sílu dělat to, co je třeba. Jen tak mohu dosáhnout svých cílů a dělat to, co je důležité."