Povídka ze života pro život

Existuje po narození život?



Párek ještě nenarozených dvojčat se baví v bříšku své matky. "Co myslíš, existuje vůbec život po narození?" ptá se jedno z dvojčat. "Určitě! Tady uvnitř rosteme a sílíme kvůli tomu, co přijde, až budeme venku" odpovídá druhý z páru. "Já si myslím, že to je hloupost!" reaguje první. "Přece nemůže být život po narození. Jakpak by asi tak vypadal?" "Tak úplně přesně to taky nevím, ale určitě tam bude mnohem víc světla než tady. A možná se tam budeme procházet a budeme jíst ústy..." "Takový nesmysl, kdo to kdy slyšel! Jíst ústy – to je ale bláznivý nápad! Máme přece pupeční šňůru, která nám dodává živiny. A jak by ses chtěl procházet? Na to je přece pupeční šňůra krátká..."
"Určitě to je možné. Snad to ale bude všechno trochu jinak..."
"Ty úplně blázníš. Znáš snad někoho, kdo by se z toho "po narození" vrátil zpátky? Narozením život končí."
"Souhlasím, že nikdo neví, jak bude vypadat život po narození, ale vím, že potom uvidíme naši maminku a ta se bude o nás starat."
"Maminku? Snad nevěříš na nějakou maminku? Kdepak tedy je, prosím tě?"
"Tady, všude kolem nás. My jsme a žijeme v ní a skrz ni. Bez ní bychom vůbec nemohli existovat!"
"Hloupost! Nikdy jsem si žádné maminky nevšiml a proto neexistuje."
"Ale ano, někdy, když jsme úplně tiše, ji můžeš slyšet zpívat. Nebo vnímat, jak hladí náš svět..."