Adventní věnec je jedním z řady symbolů blížících se Vánoc. Je velmi oblíbeným. První dřevěné adventní věnce se začaly po Evropě rozšiřovat z Německa. Po první světové válce se adventní věnce začaly zhotovovat ze zelených větviček jehličnanů. Živé věnce byly symbolem věčného života. Kruhový tvar věnce vyjadřoval jednotu společenství lidí s Bohem. Protože adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi, ustálil se počet svící na adventním věnci na čtyřech z nichž každá symbolizuje jeden adventní týden. Svíce se postupně zapalovaly. První adventní neděli se zapálila první svíčka, nechala se chvíli hořet a zhasla. Druhou neděli se zapálila opět a spolu s ní další, až nakonec o čtvrté adventní neděli hořely všechny.

Slovo advent pochází z latinského "adventus", které znamená "příchod" - očekávání příchodu Spasitele na svět. Adventní doba trvá čtyři týdny před Štědrým dnem a je to vlastně taková příprava na Vánoce. V dřívějších dobách se v době adventu držel půst a lidé se věnovali modlitbám.

Podle adventu je pojmenován adventní kalendář, který je oblíbený zejména u dětí. V adventním kalendáři jsou vyznačeny jednotlivé dny, které zbývají do Štědrého večera (celkem 24) a na každý z těchto dní je připravena malá sladkost.

Jednotlivé adventní neděle mají svoje zažité lidové označení: železná, bronzová, stříbrná a zlatá.